Žalm 4,9
Když David skládal tento Žalm, byl na útěku. Doba jeho vlády ještě nepřišla; ještě byl pronásledován starým králem Saulem. Ustavičné štvaní a honění a trvalý strach byly den co den Davidovými průvodci. – Kdo by tu mohl klidně spát?
David mohl. Právě v této době učinil obdivuhodné zkušenosti se svým Bohem. Ve 2. verši tohoto Žalmu zvolal: „Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé! Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou a vyslyš modlitbu mou!“
A přece David počítal s tím, že bude moci večer klidně usnout. Starosti předal svému Bohu: „Vyslyší mne Hospodin, když k němu volati budu.“ (verš 4)
Jeden kazatel evangelia těžce onemocněl, vnější poměry byly nuzné a starosti rodiny veliké. Řekl: „Lékař chce, abych spal; ale jak mohu spát, když starost sedí u mé postele?“ To spíše odpovídá naší zkušenosti než postoj Nicholase Ridleye, anglického mučedníka v 16. století. Večer před jeho popravou se jeden bratr prohlásil za připraveného poslední noc zůstat s ním. Ale Ridley odmítl – že zamýšlí uložit se a spát jako vždy.
I ten pravý David, Pán Ježíš, znal tento vnitřní klid. Tváří v tvář mocné bouři mohl v lodi spát. Z této situace si i my můžeme pro sebe vzít ponaučení. Chtějme pevně důvěřovat v to, že ten všemohoucí Bůh nad námi bdí. On může způsobit, aby nám starosti nebránily ve spaní.
DHIN,3/12/2016