Matouš 28,2.5-6
Ježíšův prázdný hrob je mlčenlivým, a přece účinným svědectvím o skutečnosti Jeho vzkříšení. Kdyby bylo možné nalézt Jeho tělo, Jeho učedníci by je přijali a dali by mu opět pečlivé pohřbení. Kdyby to mohli způsobit Jeho nepřátelé, ukazovali by je s ďábelskou radostí jako jasný důkaz toho, že Jeho předpověď, že opět vstane třetího dne, byla naprosto falešná. Ale ani přítel, ani nepřítel je nemohl nalézt, neboť Bůh vzkřísil Svého Syna z mrtvých jako znamení Svého dokonalého uspokojení v díle kříže.
Hrob byl prázdný ráno toho prvního dne Páně ne proto, že by učedníci v noci přišli a ukradli tělo, zatím co vojáci spali, ani proto, že přední kněží a jejich vyslanci by se odvážili prolomit římskou pečeť na kameni, který přikrýval vstup do toho ve skále vytesaného hrobu. Ten byl prázdný, protože Ježíš splnil Svá slova, když prohlásil, že jestliže oni zboří chrám Jeho těla, On opět za tři dny vstane.
Vzkříšení je připsáno Otci: „Bůh pak pokoje, který… vzkřísil z mrtvých Pána našeho Ježíše.“ (Židům 13,20), Synu: „Mám moc po- ložiti ji, a mám moc zase vzíti ji.“ (Jan 10,18) a Duchu Svatému (Řím. 8,11). Celá Trojice měla podíl na té slavné události, tom nejvyšším zázraku všech věků. Josef z Arimatie si málo uvědomoval čest, které se mu dostalo, když připravil ten nový hrob. Tento hrob se stal na několik hodin místem přebývání těla Toho, který nyní žije provždy.
H. A. Ironside,TLIN,20/4/2014