Židům 1,2
Zcela na začátku Epištoly Židům jsou nám vyjmenovány různé slávy Pána Ježíše. Jednou z nich je Jeho stvořitelská sláva. Bůh skrze Něho „světy učinil“. – Na co přitom myslíme?
V každém případě je míněn celý vesmír. Mohli bychom ho rozdělit na makrokosmos a mikrokosmos – na ohromně velký svět hvězd a na nepatrný svět molekul a atomů. Mohli bychom se na stvoření ale dívat také jiným způsobem a myslet na svět andělů, svět zvířat, svět rostlin a svět lidí. – Jak úžasně velká se ukazuje sláva Stvořitele ve všech těchto okruzích!
Také svět smyslů a citů je povolán v jsoucnost od Stvořitele, Božího Syna. Tento Stvořitel se dokonce sám stal člověkem a všeho toho se účastnil. Pán Ježíš plakal u Lazarova hrobu, byl otřesen v duchu, když myslel na Jidáše Iškariotského. Na druhé straně prožíval vnitřní radost ve společenství se Svým Otcem v nebi.
Jako Stvořitel těchto všech světů zná Pán Ježíš každé hnutí, každý sklon naší duše a našeho ducha. Před Jeho očima je „vše nahé a odkryté“ – každý úmysl našeho ducha, ať je to k dobrému nebo ke zlému, každý postoj našeho srdce, ať je to ve víře a v důvěře, nebo v nevěře a odporování (kap. 4,12.13).
Blaze tomu, kdo s hlubokou uctivostí uznává velikost Božího Syna a v tomto vědomí vede svůj život s Ním. To jej činí opatrným a chrání ho před mnoha pokušeními v tomto světě.
DHIN,30/11/2016