Soudců 5,2 – přel.
Barák dostává úkol: „Jdi, a shromáždě lid… vezmi s sebou deset tisíc mužů.“ Barák svolává lid a „vyvedl za sebou deset tisíc mužů“. Jsou voláni, jsou poslušní – a dávají se zároveň také dobrovolně k dispozici. Barákovo přání a vůle souhlasí s jejich připraveností a s jejich vůlí (kap. 4,6.10).
K dobrovolnosti patří oddanost a láska. Proto z toho má Bůh také takovou velikou radost. On slyší „dobrovolné oběti úst mých“ (Žalm 119,108); vidí, kdo přináší „oběť dobrovolnou Hospodinu“ (2. Mojžíšova 35,29); zná ty, „kteří se sami dobrovolně podali k bydlení v Jeruzalémě“ (Nehemiáš 11,2); Jeho oko spočívá na těch, „kteří tak ochotní byli mezi jinými“ (Soudců 5,9); ano, On vidí každého jednotlivce, i takového Amaziáše, „který se dobrovolně byl oddal Hospodinu“ (2. Paralipomenon 17,16).
Petr napomíná starší, aby svůj úkol vykonávali „ne z nucení, ale dobrovolně“ (1. Petra 5,2 – přel.), a Pavel povzbuzuje Filemona: „… aby dobrý skutek tvůj nebyl bezděčný, ale dobrovolný.“ (Fil. 14) Při jiné příležitosti Pavel ví: „Jestliže pak dobrovolně to činím, mám odplatu.“ (1. Korintským 9,17)
Není také v tomto bodě Pán Ježíš sám naším největším příkladem? On dal Svůj život dobrovolně: „Proto mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. Nižádný ji nebere ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe.“ Ale zároveň byl poslušný, neboť k tomu připojuje: „To přikázání vzal jsem od Otce svého.“ Ano – dobrovolně a zároveň poslušně šel cestou na Golgotu.
DHIN,28/11/2016