Jak slavné jsou ty „drahokamy“, které ten velký apoštol rozsypává ve svých Epištolách i tehdy, když pojednává o praktických věcech nebo těžkostech ve shromážděních! Když píše Korintským o jejich mravních záležitostech, tělesných sporech a nepořádcích ve shromáždění, je milé vidět, jak užívá tyto příležitosti, aby otevřel celé panorama nebeského světla a pravdy!
V prvních čtyřech kapitolách Druhé epištoly Korintským Pavel popisuje charakter a zdroj své služby. Je smutné, že jeho služba byla korintskými věřícími zpochybňována! Účel a výsledek své služby shrnuje slovy: „A tak smrt v nás moc provodí, ale ve vás život.“ (2. Kor. 4,12) Od tohoto bodu začíná mluvit o nebi a o věčnosti: začíná vzkříšením věřících (kap. 4,14), rozdílem mezi přítomnými, časnými zármutky, a věčnou slávou, která přijde (kap. 4,17-18); a potom přichází drahokam v učení, popisující stav věřícího ve smrti a naději na tělo vzkříšení (kap. 5,1-8).
Píše jim o zrušení našeho „zemského domu, tohoto stanu“. Tito drazí věřící, kteří příliš povolovali tělu na jedné straně a měli chybný pohled na vzkříšení na druhé straně, toto potřebovali slyšet. Apoštol popisuje přítomný stav našeho těla jako „stan“, který je nestálou, dočasnou konstrukcí. Čekáme na nové tělo, „stavení od Boha“, které bude věčné, ne dočasné jako náš současný „stan“! Vzdycháme v tomto těle, když čekáme na dům, který je z nebe (kap. 5,2; Řím. 8,23). Zde slovo „dům“ znamená pevné, trvalé místo přebývání na rozdíl od stanu, ve kterém nyní žijeme. Jaký drahokam a jaká naděje!
B. Reynolds,TLIN,7/4/2014