Zjevení 3,1-2
Církvi v Sardis je Pán představen jako „ten, který má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd“. Ačkoli římanství si osobilo mnoho moci, stále zůstává pravdou, že plnost moci, vyjádřená sedmi Duchy Božími, je u Pána. Jakkoli velký je odklon od pravdy, jsou tu ti, kteří jsou symbolizováni sedmi hvězdami, skrze něž Pán může dát Svému lidu nebeské světlo. To je vidět v Božích mužích v průběhu reformace.
Člověk, jako vždy, nedostojí své odpovědnosti. Protestantismus, který má jméno, že zastává pravdu, se vyvinul z reformace. Pán však říká, že v Jeho očích je mrtvý. Můžeme být vděčni, že skrze ni byla pro Boží lid získána Bible a byly znovu upevněny velké pravdy ospravedlnění skrze víru. Ale pro velmi mnohé se Bible stala jen málo více než jen mrtvou literou, a její pravdy nebyly přijaty osobní vírou; životy zůstaly nezměněné. Je naprosto obvyklé připouštět, že něco je dokonale pravdivé, protože je to Boží slovo, ale není tu žádný úmysl podle toho jednat.
Takový stav může vést jen k soudu od Pána. A přece, stejně jako u římanství existuje oddaný ostatek, tak i zde je několik jmen, které tvoří ostatek, a o kterých Pán může říci, že „neposkvrnili roucha svého, protož budou se se mnou procházeti v bílém rouše; nebo jsou hodni“ (Zj. 3,4). Uprostřed vyznání bez života oni osobně chodili s Kristem a jejich jména budou zachována v knize života a veřejně vyznána před Otcem a Jeho anděly.
H. Smith,TLIN,27/3/2014