Bůh slávy se zjevil Abramovi a vyvolal ho ven z modlářského prostředí. Bylo to kvůli tomu, co se stalo po potopě, když se potomci Noémových synů od Něho odvrátili a „sloužili bohům cizím“ (Jozue 24,2). To platilo i o Semových potomcích, kterým bylo požehnáno v mnoha generacích pravých věřících. Abram odpověděl na Boží volání vírou. Šel nevěda kam jde. A tak se stal otcem všech věřících, ať Židů, nebo pohanů.
Abram dále odpověděl Bohu tím, že Mu přinesl oběť velebení. Modlářství olupuje Boha o Jeho podíl, neboť nahrazuje pravého Boha padělkem, který se stává středem přitažlivosti, náklonností a klanění. Taková imitace olupuje Boha o to, co Mu patří. I praví křesťané mohou nahrazovat Boha jinými zájmy, možná ne oficiálně, ale v praxi svého života. Jan varuje dítky, aby daly pozor na toto nebezpečí a zdržovaly se od model (1. J. 5,21). Abram, později nazvaný Abraham, se stal skutečným vítězem, který se díky své lásce k Bohu naučil klást Boží zájmy na první místo. Proto ho Písmo nazývá Božím přítelem.
Abram byl obklopen modlářstvím Kananejců a nepravostí Amorejců, ale Bůh povzbudil Abrama, aby obrátil svou důvěru k Němu. Tehdy a tam Abram postavil oltář Hospodinu, který se mu předtím zjevil (1. M. 12,7). Jaká víra a láska k Bohu! Tento oltář mohl být viděn a mluvil o Abramovi jako o Božím svědkovi. Pán má rád, když jsou věřící veřejným svědectvím o Něm jako vítězové a milovníci Boha. „Oltář“ znamená „místo oběti“ a takové veřejné svědectví je založeno na té pravé oběti našeho Pána, dané za všechny na Golgotě. A. E. Bouter,TLIN,28/3/2014