Zjevení 2,13
V dopisu do Pergamu vidíme ve vyznávající církvi odklon, který následoval po dnech pronásledování. Pán se křesťanstvu onoho období představuje jako Ten, „který má ten meč s obou stran ostrý“. Smutně vážný stav církve je ukázán pomocí ostří Božího slova. Spojovat židovství s křesťanstvím je pokus přizpůsobit křesťanství světu tím, že se převezme, co odpovídá oku a pocitům lidské přirozenosti. To neslouží k tomu, aby byli lidé vyvedeni ze světa, nýbrž vede to křesťanské vyznání do světa. Proto musí Pán církvi tohoto období říci: „Vím, kde bydlíš, totiž tu, kde je stolice satanova.“ Místo, kde bydlíme, je vážným poukazem na to, po čem touží naše srdce. Bydlet tam, kde je satanův trůn, jistě ukazuje na stav srdce, které si přeje přebývat v přízni a lesku světa, jehož knížetem je Satan.
Nicméně ty velké základní pravdy, týkající se Osoby a díla Krista, jsou stále udržovány, neboť Pán může říci: „Držíš se jména mého, a nezapřel jsi víry mé.“ A přece církev přijala metody světa a upadla pod zlo, které vyznačovalo za staré doby Baláma. Vyvstala třída lidí, kteří, jako Balám, převrátili službu ve výnosné zaměstnání a spojili církev se světem, když ji oloupili o její postavení, co čisté panny zasnoubené Kristu. To otevřelo dveře Mikulášenství, které považovalo praktický život ve zbožnosti za málo důležitý vzhledem k tomu, že věřící je ospravedlněn vírou. To znamenalo obracení Boží milosti v prostopášnost.
Vítěz, který odmítl světské cesty, bude odměněn skrytým schválením od Pána. Bude sycen Kristem, jenž je „skrytá manna“ a byl v tomto světě cizincem.
H. Smith,TLIN,21/2/2014