1. Korintským 8,11
Bratr, sestra: někdy přehlížení nebo přecházení, možná nořící se do zástupu, častěji stojící v poslední řadě, tu a tam zdánlivě méně cenní než druzí! Zde ale dostává každý bratr, každá sestra svou důležitost, svou důstojnost; zde jsou poctěni a vyznamenáni!
Představme si dvouramennou váhu: Na jedné straně vidíme toho bratra; na druhé straně čteme: „za kterého Kristus zemřel“. Jak cenný a jak významný je ten bratr. Kristus za něho zemřel! Jaké ocenění, jaká váženost spočívá v těchto slovech!
Jestliže ten bratr je tak ctěn a vyznamenán – nebude to mít vliv na můj vztah k němu? Nezmění to můj pohled, mé ocenění a úctu k němu? – Kristus za něho zemřel! Jestliže můj Pán za mého bratra tolik zaplatil, kdo jsem potom já, abych ho přehlížel nebo s ním jednal pohrdlivě?
Ten bratr je v souvislosti tohoto biblického verše slabý, citlivý, napadnutelný, zranitelný, takový, jenž ve víře ještě není tak pevně a hluboce založen. Nemůžeme přitom ale také myslet na slabé a zranitelné stránky každého z nás? Nejsme u toho či jiného tématu také citliví, napadnutelní, tedy ne tak silní?
Nechceme se proto učit spolu navzájem jednat ohleduplněji a jemnocitněji s vědomím: Ten, kdo je přede mnou, je můj bratr, moje sestra, za kterého nebo za kterou Kristus zemřel? Jestliže vidím svého bratra, svoji sestru, v této ceně, pak v nich vidím Krista.
DHIN,15/11/2016