Velebení nutně čeká na zjevení Pána. Když On se ukáže a srdce Ho zná, tak jak se dal poznat, pak následuje velebení. Tak Abram, když Hospodin k němu nejen mluvil, ale také se zjevil, Mu staví oltář.
Víme, jak požehnaně pravdivé to je v našem Pánu Ježíši Kristu? To je přesně to, co ukazoval učedníkům, ale oni byli pomalí k tomu, aby to přijali. Filip řekl: „Pane, ukaž nám Otce.“ Zatím Pán Ježíš jim ukazoval Otce v Sobě samém po celou dobu, kdy byl zde dole. To je to, co Duch Svatý brzy poté uskutečnil. Ne když Ježíš byl zde, ale když odešel, takže to může být úplně věcí víry. A my, kteří jsme nikdy neviděli, ale uvěřili jsme, máme také tuto radost. To, co nám Boží slovo podává o našem Pánu Ježíši Kristu, je pro nás nesrovnatelně více, než kdybychom Ho viděli svýma očima. Jaká obdivuhodná věc to jistě byla, hledět na Něho a slyšet Ho, když byl zde. Avšak my z Něho máme mnohem více ve Slovu, než kdybychom Ho viděli a slyšeli po celou dobu Jeho života a služby na zemi a neměli Bibli.
Vysvětlím, proč tomu tak je. Jsou tvé oči a uši tak dobré jako Boží oči a uši? Slovo nejsou pouze Petrovy nebo Matoušovy či Janovy dojmy o Pánu, ale je to Boží pravda. Mysli jen na výhodu, kterou máme, když máme Boží slovo nejen dokonale, ale ustavičně. Nejsme ponecháni, abychom probírali písky paměti, zážitky srdce a to, co si snad vzalo oko pro pomíjivou chvíli. Boží myšlenky o Ježíšovi se bez chyby, úplně a nepomíjitelně nalézají v Božím slovu.
„Slovo Kristovo přebývej ve vás bohatě.“ (Koloským 3,16)
W. Kelly,TLIN,16/3/2014