22. únor

I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej.

Skutky 20,37

Apoštol Pavel k sobě povolal starší z Efezu, aby se s nimi rozloučil a ještě jednou promluvil k jejich srdci. To vedlo k „pláči velikému ode všech“. – Jaký úchvatný výjev! Tato velká bolest loučení efezských věřících pocházela odtud, že apoštol jim řekl, že „by již více neměli tváři jeho viděti“ (verš 38).

Na základě této události se zamysleme nad rozloučením:

• Připomenout si Boží sliby: Pavel věřící připravil na rozloučení tak dobře, jak to bylo možné: „A nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho.“ (verš 32) – Důvěřujme Bohu a moci Jeho Slova a dodávejme si útěchyplnými zaslíbeními z Božího slova odvahu!
• Společně se modlit: Společná modlitba k našemu Pánu a Spasiteli zmírní bolest našeho loučení (verš 36).
• Připustit city: Jako křesťané se nemusíme stydět, když v zármutku nebo bolesti musíme plakat. Mysleme na to: Nikdo nám nemůže tak dobře rozumět jako Pán Ježíš. Jak hluboce pociťoval rozloučení se Svou matkou, když visel na kříži!
• Udělat si čas: Pavel dopustil, aby ho věřící objímali, líbali a doprovodili ho k lodi. – Udělejme si i my dostatek času k rozloučení.

Mnoho jiných míst nám ukazuje, že Pavel žil v očekávání Pána Ježíše. I my smíme radostně myslet na Jeho příchod, když se musíme loučit s druhými.

DHIN,12/11/2016