Zjevení 2,8-9
Tento dopis do Smyrny označuje dny pronásledování, jimiž církev prošla po odklonu od apoštolské čistoty. Pán se Sám představuje jako nejhlubší povzbuzení svatým, kteří byli pronásledováni až k smrti. Jestliže jsou věřící povoláni, aby čelili smrti, nechť pamatují, že Kristus byl ve smrti a žije. Ve Smyrně vidíme další zla, jimiž byla církev napadena, soužení, které Pán dovolil, aby zastavil tato rostoucí zla, a oddanost jednotlivých vítězů, kteří uprostřed pronásledování byli věrní až do smrti.
V tomto období nabyla Satanova snaha zkazit církev dvojí formy. Předně tu byl nárůst kazícího vlivu uvnitř od takových, kteří se snažili přidat židovství ke křesťanství. Za druhé byl vzbuzen odpor proti křesťanství z vnějšku skrze pohanské pronásledovatele. Po odchodu apoštolů vyvstali ti, kteří jsou nazváni synagogou Satanovou, kteří se snažili ke křesťanství přidat ceremonie a principy židovství. Tato strana zde působila od té doby stále, takže dnes křesťanské vyznání ztratilo svůj nebeský charakter a stalo se velkým světovým systémem s nádhernými budovami, formami a ceremoniemi podle vzoru židovského systému, který se obrací k přirozenému člověku.
Tváří v tvář tomuto velkému odklonu Pán dovolil, aby církev prošla obdobím pronásledování, které přivedlo na světlo ty, kteří Mu byli věrní. Pán je ujišťuje, že On stanovil meze utrpení Svého lidu. Odmění jejich věrnost až k smrti korunou života a ačkoli snad projdou smrtí, „nebudou uraženi od smrti druhé“.
H. Smith,TLIN,27/1/2014