Můžeme si být jisti, že předání štafety hltavým vlkům nebo křesťanským vůdcům hledajícím vlastní prospěch, nebylo ani Božím plánem, ani přáním apoštola Pavla. Pavel mluvil tato slova se zármutkem ke starším ze shromáždění v Efezu, k mužům, které dobře znal a mezi kterými pracoval po tři léta – při svém nejdelším zaznamenaném pobytu na nějakém místě během své služby. A přece mezi nimi mělo brzy dojít k hrozným selháním. Můžeme se divit, že podobná selhání se budou vyskytovat prakticky v každém místním shromáždění Boží Církve na celém světě?
Selhání je přičteno nedostatku bdělosti mezi Bohem danými vůdci v církvi. Mezi Boží lid přijdou hltaví vlci. Vlci nejsou ovce. Ve skutečnosti jsou pravým opakem, neboť jejich kořistí jsou ovce a působí pustošení uvnitř stáda. Tito vlci představují chytré muže, kteří nejsou spaseni a kteří přišli mezi věřící, zaujali vedoucí místo a působí mnoho škod.
To se dnes děje často. Díky Bohu za každého zbožného vůdce mezi Jeho lidem! Ale ne každý člověk na vedoucí pozici v křesťanském vyznání je dnes byť i jen spasen. Mnozí se dívají na službu jako úctyhodné, a někdy i lukrativní zaměstnání. Obvyklý způsob, jak takoví lidé vstupují do služby, je dokončení studia a jmenování nějakým náboženským tělesem. Není nutností, aby poznali Boží povolání a přípravu.
E. P. Vedder,Jr.,TLIN,12/3/2014, (jeden ze série článků)