Izaiáš 66,13
Na zemi je mnoho utrpení a bolesti. Ani Boží děti nezůstávají ušetřeny starostí, nemocí a těžkostí. Není nám zaslíbeno, že se nám bude vždy dobře dařit. Boží slovo spíše říká, že jsme se svým ještě nevykoupeným tělem vystaveni „utrpením nynějším“ (Římanům 8,18.23).
Avšak ať už nás Bůh ve Své moudrosti vede jakkoli – „den ze dne nosí naše břímě“ (Žalm 68,20 – ČSP dle poznámky). A zaslíbil, že nás nenechá ani neopustí. Mohou tu být hodiny plné utrpení a trvajících zkoušek. Pak by mohla vzniknout úzkostná otázka: „Pane, jak dlouho ještě?“ Nebo: „Zda se zapomněl smilovávati Bůh silný?“ Nebo: „Zdali do konce přestane milosrdenství jeho?“ (Žalm 77,10.9) V takových chvílích nemůže dát ulehčení zraněnému srdci často ani slovo milých bližních. Potom to cítíme jako Job: „Všichni vy nepříjemní jste těšitelé.“ (Job 16,2)
Jen Jeden může utišit všechno utrpení a vzpřímit skleslé srdce. On, „Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení“ (2. Korintským 1,3). On slíbil všem, kteří mají zármutek a jsou zneklidnění: „Jako ten, kterého matka jeho těší, tak já vás těšiti budu.“ Tak jako se dítě, plačící bolestí, přitiskne k matce a je od ní těšeno s něžnou láskou, tak těší náš Bůh a Otec Své děti. Nestalo se už vícekrát, že jsme směli učinit zkušenost skladatele Žalmu: „Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.“ (Žalm 94,19)?
Brzy bude vše překonáno; potom budeme u Něho, jenž setře každou slzu z našich očí (Zjevení 21,4).
DHIN,9/11/2016