Bůh soudil lidskou špatnost potopou, která úplně očistila zem. Když byl Noé zpět na zemi, udělal první oltář, o kterém je v Písmu zmínka. Noé postavil oltář hned po potopě, a tak nárokoval zem pro Boha a poctil Jeho práva jako Stvořitele-Vykupitele. Také to byl způsob, jak poděkovat Bohu za Jeho péči během tohoto nesnadného období soudu.
Jméno Noé znamená ten, kdo přináší odpočinek – nebo potěšení. Jak přinesl odpočinek? Noé přinesl na oltář po jednom ze všech čistých živočichů, které uchovával právě pro tento účel: jako zápalnou oběť – „to, co vystupuje“ k Bohu. Tak vystupovala k Bohu sladká vůně, či vůně odpočinutí. Takovým způsobem přinesl Noé odpočinek pro Boha. Potom se Noé, a ostatní s ním, mohli těšit z odpočinku ve světě po potopě. To je obraz budoucího světa, kdy „odpočívání Jeho bude slavné“ (Izaiáš 11,10). Tak, když Boží soud nad hříchem a zlem byl vykonán, ti, kteří přežili, přišli k Bohu s děkováním a chválou. Jejich velebení vystupovalo, smíšené se sladkou vůní, která vycházela ze zápalné oběti.
Tak i dnes naše chvála a děkování mohou vystupovat k Bohu, spojené se sladkou vůní Kristovy oběti, vůní, která k Bohu bude vždycky vystupovat. Když tak hleděl kupředu k budoucí dokonalé Oběti, Bůh nalezl odpočinek v Noého oběti, i když se srdce člověka nezměnilo. „Dokavad země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.“ (1. Mojžíšova 8,22) Protože Bůh nalezl uspokojení v Noého oběti, mohl požehnat zemi ročním obdobím a učinit smlouvu požehnání s Noé, totiž „smlouvu věčnou“ (1. Mojžíšova 9,15-17).
A. E. Bouter,TLIN,19/3/2014