Zjevení 2,2
V tomto prvním období historie církve, představované Efezem, nebyly žádné vnější znaky odklonu. Kristus je stále viděn jako Ten, jenž drží ve Své pravici sedm hvězd a chodí uprostřed církví. Nenaznačuje to, že ti, kteří v podřízené autoritě pod vedením Pána chránili Jeho zájmy v církvi, ještě stáli v Jeho moci a pod Jeho vedením? Bylo tam také mnohé, co Pán stále mohl schvalovat. Svatí se vyznačovali vytrvalostí ve službě Pánu. Odolávali každému útoku Satana, pokoušejícímu se kazit církev falešnými nároky a zlými skutky.
Nicméně zatím co navenek byli bez výtky, Pán, který zná srdce, říká: „Mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil.“ Toto je kořenem všeho úpadku v církvi. To, co škodí a nakonec způsobí zkázu, přichází bez výjimky zevnitř, nikoli zvenku. Pán pokračuje a vyslovuje tato vážná slova: „Pomni, odkud jsi vypadl.“ Následuje varování, že nedojde-li k pokání, jejich svícnem bude pohnuto. Jestliže je ztracena první láska ke Kristu, světlo před lidmi zmizí.
A co je pravda o církvi jako o celku, je jistě pravda o každém míst- ním shromáždění a o každém jednotlivém věřícím. Kořen všeho selhání je uvnitř – v srdci – a nedojde-li k pokání, svědectví navenek přestane mít v Božích očích sílu. Nicméně je pro jednotlivce možné, aby zvítězili nad tímto vnitřním selháním a podrželi onu první lásku ke Kristu. Takovým Pán zjeví Sebe jako strom života – skrytý zdroj duchovní potravy v Božím ráji, kde žádný nepřítel neodvede naše srdce od Krista.
H. Smith,TLIN,13/1/2014