9. únor

Oni zajisté sami o nás vypravují, jaký byl příchod náš k vám, a kterak jste se obrátili k Bohu od model, abyste sloužili Bohu živému a pravému, a očekávali Syna jeho z nebe, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, který vysvobodil nás od hněvu budoucího.

1. Tesalonickým 1,9-10

Jaká je to krásná ilustrace účinku plného a jasného evangelia, přijatého prostou, vážnou vírou. Oni byli skutečně obráceni k té blahoslavené naději na příchod Pána. Byla nedílnou součástí evangelia, které Pavel kázal, a nedílnou součástí jejich víry. Byla to skutečnost, že se odvrátili od model? Ano, opravdu! Byla to skutečnost, že sloužili živému Bohu? Nepochybně! Potom bylo stejně tak skutečné a stejně tak pozitivní čekat na Božího Syna z nebe. Jestliže zpochybňujeme jednu skutečnost, musíme zpochybnit i ostatní skutečnosti, protože jsou spolu spojeny.

Kdybyste se zeptali některého křesťana v Tesalonice, na co čeká, jaká by byla jeho odpověď? Řekl by: „Čekám na to, že se svět zlepší pomocí evangelia.“? Anebo by řekl: „Čekám na chvíli své smrti, až půjdu, abych byl s Ježíšem.“? Nikoli! Jeho odpověď by byla tato: „Čekám na Božího Syna z nebe.“ Toto a nic jiného je pravá naděje křesťana, pravá naděje Církve.

Čekat na zlepšení tohoto světa vůbec není naděje křesťana. Můžete stejně tak dobře čekat na zlepšení těla, protože tu je tak málo naděje pro jedno jako pro druhé. A pokud jde o smrt – ačkoli může zasáhnout – ta není v Písmu ani jednou představena jako pravá naděje křesťana. V celém Novém zákoně není ani jeden oddíl, ve kterém se o smrti mluví jako o naději věřícího. Na druhé straně je naděje na příchod Pána spojena velmi úzkým způsobem se všemi zájmy, spojeními a vztahy života.

C. H. Mackintosh,TLIN,9/3/2014