1. Královská 19,14
Ubohý Eliáš! Byl to velmi věrný služebník Pána, ale teď byl zemdlený a sklíčený. Bojoval s Bálovými proroky a zvítězil. Veřejně se zastával Boha ve dnech velkého odpadnutí, a Boží moc byla zjevena. Nyní se kvůli Jezábel stal bázlivým a sklouzl až do malomyslnosti. Dokonce žádal Boha, aby vzal jeho život! Stav jeho duše je zjeven slovy: „I zůstal jsem já sám.“
To, co zde máme před sebou v Eliášovi, se smutným způsobem opakovalo v celé historii Církve. Bůh pozvedal prorocké svědectví, které se ukazovalo jako skutečné povzbuzení pro život a nasměrování Církve. Ale potom přicházelo selhání a malomyslnost a ukazoval se postoj: „I zůstal jsem já sám.“ Ten se vždy zaměřoval více na vlastní věrnost a na selhání druhých. Když nějaký okruh křesťanů byl Duchem Božím v minulosti užit, a potom upadl, byla tu tendence obracet se dovnitř a podezíravě se dívat na jiné věřící, kteří jsou nyní užíváni Duchem Božím. Pán kvůli tomu musel Eliáše opravit a říci mu, že tu je ještě sedm tisíc těch, kteří se nesklonili před Bálem.
Pán Ježíš také musel kárat Své učedníky kvůli stejné věci, když byli kritičtí k tomu, „který nechodí s námi“ (Marek 9,38). Tento postoj se nás úporně drží! J. N. Darby jednou řekl: „Toto je nejúskočnější a nejrozšířenější nemoc smýšlení: ‚Nechodí s námi‘.“ Pro Eliáše je to smutná věc, a ačkoli jeho služba bude pokračovat ještě dalších deset let, už nikdy nebude tentýž, jaký byl předtím. Bude cvičit Elizea, aby zaujal jeho místo od toho bodu dále (v. 19). Kéž dbáme na lekci, načrtnutou v Eliášově postoji slovy: „I zůstal jsem já sám.“ I dnes je mnoho věrných, které Bůh mocně užívá pro Svoji slávu, a nechodí s námi. Měli bychom se radovat z jejich věrnosti. B. Reynolds,TLIN,7/3/2014