2. Korintským 12,9
Evangelista mluvil jednoho večera o Boží milosti a jak ta stačí pro všechny naše potřeby. Druhého dne se na něho obrátil jeden z posluchačů a chtěl ho přivést do rozpaků.
„Máte milost, která stačí, abyste snesl mučednickou smrt?“ – „Ne,“ odpověděl evangelista. – „Cožpak byste nechtěl mít k tomu milost?“ – „Ne, nikterak! To jediné, co v této chvíli potřebuji, je milost, která stačí pro ta tři večerní shromáždění, ke kterým jsme zvali. Pro to, co leží v budoucnosti, se svěřuji Tomu, který řekl: ‚Máš dost na mé milosti.‘“
To byla dobrá odpověď. My se sami trápíme často neužitečnými starostmi a obavami. Když čteme zprávu o mučednících, kteří se zpěvem šli na smrt, ptáme se možná úzkostně: „Měl bych já odvahu, abych tak jednal?“ Když se setkáme s trpícími lidmi, kteří skrze Boží milost snášejí trpělivě své bolesti, máme starost, když pomyslíme, že my bychom takovou trpělivost neměli.
Ale takové myšlenky jsou bez užitku. Nepotřebujeme sílu pro práci, která od nás není vyžadována, ani trpělivost pro zkoušku, kterou nemáme procházet. Musíme se spolehnout na Boha. Když chceme vést život s Ním, pak On dá trpělivost v pravou chvíli. Ano, On nám dá všechno, co potřebujeme, abychom mohli zkouškou projít – pokud ji na nás vloží.
DHIN,3/11/2016