1. Mojžíšova 8,11
Celá země byla pokryta vodami velké potopy, když Noé a jeho rodina byli pod Boží péčí udržováni v bezpečí uvnitř archy po dobu asi jednoho roku. Pán pamatoval na něho, na jeho rodinu a na živočichy, kteří s nimi byli v arše (1. M. 8). Noé sám pozorně sledoval, co se děje, a jednoho dne zpozoroval, že archa spočinula na vrchu nějaké hory. To se stalo 17. dne 7. měsíce (v. 4). Později se tento den stal prvním dnem týdne po obětování beránka Fáze.
Toto není v Písmu nic náhodného a jistě to mělo svůj význam: Může existovat nějaká pevná půda, na níž lze spočinout, kromě smrti a vzkříšení Krista? Mnohem později, teprve prvního dne v 10. měsíci, bylo vidět hory. To má pro nás naučení: poznání Božích cest zabere čas. Zatímco všechna živá stvoření vně archy byla pohřbena potopou, osm lidí a zvířata uvnitř byli zachováni a živeni; nyní byli připraveni vyjít ven. Ještě ne! Noé nejprve musel zkusit podmínky venku. Po 40 dnech čekání vypustil krkavce. Ten se vracel a vylétal, až se už nevrátil.
Noé vyslal holubici, čistého ptáka, ale ta nenašla ještě místo k odpočinku. Po dalších 7 dnech Noé opět vyslal holubici, a ta se vrátila s čerstvě utrženým olivovým listem v zobáku. Opět po 7 dnech ji vypustil, ale už se nevrátila. Obdivuhodná symbolika! Duch Svatý nemohl najít místo odpočinutí po dobu 4000 let lidské historie. Potom přišel Pán Ježíš a Duch Svatý se s Ním ztotožnil v Jeho životě a smrti, „ulomený list olivy“. Začalo nové období, a nyní holubice, symbol Ducha, našla odpočinek vně archy, ve věřících dnešní doby. A. E. Bouter,TLIN,6/3/2014