1. leden

Nalezneš-li med, jez, pokud by dosti bylo tobě, abys snad na- sycen jsa jím, nevyvrátil ho.

Přísloví 25,16

Vyzvedá Šalomoun prostě ctnost střídmosti a důsledky přílišného povolování si? Není pochyb o tom, že ctnost střídmosti ve všech věcech je tu důležitým bodem, a my bychom měli dbát tohoto napomenutí. Ale když zvážíme, jakým způsobem je „med“ zvláště zmiňován v Bibli, najdeme klíč k přijetí naučení moudrého monarchy. Bylo přísně zakázáno dávat med do obětí, které máme ve 3. Mojžíšově knize: „Nižádného … medu nebudete obětovati v oběť ohnivou Hospodinu.“ (3. M. 2,11) To je zvláště zdůrazněno ve spojení se suchou obětí (obětí pokrmů), která je předobrazem Kristova svatého člověčenství. Med představuje to, co je přirozeně sladké a přitažlivé. Je to obraz skutečnosti, že Pán po celou dobu Své služby nikdy nebyl pod vlivem přirozených vztahů. Pán mohl během Své služby říci: „Kdo jest matka má? A kdo jsou bratři moji?“ (Mat. 12,48) Ale musíme zde být opatrní, neboť Písmo silně podržuje přirozené životní vztahy, jako je vztah manžela a manželky nebo rodičů a dětí. Ty mají být jasně udržovány, a přece nemají řídit službu, jak je to ukázáno na příkladu služby našeho Pána. Zákonictví by chtělo dát stranou přirozené vztahy: „zbraňující ženiti se“ atd. Příklad toho máme, když král Saul přikázal Izraelitům, aby nejedli v průběhu bitvy (1. Sam. 14,24-30). A přece Jonata měl hlad a omočil hůl v medu na zemi a „osvítily se oči jeho“. Bůh nám dal k užívání v životě mnoho přirozených věcí, které nejsou žádným způsobem hříšné samy o sobě, ale které nebyly nikdy určeny k tomu, aby se staly naším předmětem nebo aby měly nenáležitý vliv na náš duchovní život. Můžeme „omočit“, ale ne si jich přespříliš dopřávat a být jimi naplněni. Můžeme si cenit sladkých věcí života s vědomím, že pominou.      B. Reynolds,TLIN,25/2/2014