Už se vám někdy stalo, že při čtení Písma na vás něco „vyskočilo“, něco, čeho jste si do té doby nikdy nevšimli, až teprve teď? Taková věc se mi přihodila dnes ráno, když jsem četl tato slova, napsaná „sladkým žalmistou Izraele“. Je to nádherný Žalm, který napomíná svaté, aby „dobrořečili“ Pánu. Vyvyšuje a oslavuje Jeho milosrdenství vůči Izraeli (stejně jako vůči nám, kteří patříme k přítomnému období). Avšak v uvedeném textu upoutala mou pozornost slova „s námi“. Může být něco dojemnějšího nebo více vzrušujícího, než že On s námi nejednal podle našich hříchů? Nuže, to neznamená, že nejednal s našimi hříchy. Zcela jistě s nimi jednal, a učinil to spravedlivým způsobem v dokonalém souladu se Svou svatostí. Ale nejednal o nich „s námi“, ale jednal s nimi v Osobě Svého milovaného Syna. Mnozí se drží té idey, že Boží milost, milosrdenství a odpuštění znamená, že smýšlí o našich hříších tak povrchně, jako to činíme my. On tak nejedná, skutečně je „nemůže zamést pod koberec“ (jak bychom to my možná chtěli udělat), ale jednal s nimi takovým způsobem, že je v tom oslaven a my jsme ospravedlněni. Ospravedlnění znamená, že Bůh vyhlašuje nebo uznává za spravedlivé ty, kteří věří v Ježíše Krista (Řím. 4,5). Nezapomínejme na to. Je snadné být lehkovážným ke svým hříchům nebo hříchům druhých lidí. Avšak Bůh je bere vážně, velmi vážně. On „neušetřil svého Syna, ale za nás za všecky vydal Jej“ (Řím. 8,32).
Bůh nemůž hříšníka jenom tak nechat,
spravedlnost žádá soudem ho potrestat.
Krista kříž Boží nám lásku oznamuje,
v kříži Bůh hříšníka ospravedlňuje. A. Midlane
Bůh nejednal s námi, jak jsme to zasluhovali, ale jednal na našem místě se Svým Synem. „Dobrořeč duše má Hospodinu!“
B. Reynolds,TLIN,16/2/2014