1. Královská 22,13.14
Achab, bezbožný král Izraele, a Jozafat, bohabojný král Judy, utvořili proti Syrské zemi neblahý spolek. Achab se dotazuje svých 400 proroků, kteří jsou tak jako on oddáni modle Bálovi, a ti mu předpovídají jednoznačné vítězství. Avšak Jozafat se chce ještě dotázat na slovo Hospodinovo. A tak je nakonec zavolán také prorok Micheáš, ačkoli si Achab stěžuje na to, že Micheáš mu stále prorokuje jen zlé věci.
To, co králův posel říká Micheášovi, jsme si právě přečetli. Tím se bohabojný prorok dostává do velkého trápení, neboť vidí, že v sázce je jeho svoboda, a možná i jeho život.
Udivující je následující: Micheáš mluví králi Achabovi skutečně nejprve tak, jak se mu to líbí, a slibuje mu vítězství přesně stejnými slovy jako falešní proroci. Achab si v tom ihned všímá ironie a vyzývá Micheáše, aby mluvil „pravdu ve jménu Hospodinovu“ (16. verš). A pak Micheáš vyslovuje svobodně své poselství: Netáhni do války, jinak hrozí smrt. Následky na sebe nedají čekat: Micheáš je odveden do vězení.
Co dalo Božímu muži, jako byl Micheáš, sílu, aby se v této tak povážlivé situaci přiznal k pravdě? Byla to Boží bázeň. Viděl, že ve své odpovědnosti je postaven před všemohoucího Boha. „V bázni Hospodinově jest doufání silné.“ (Přísloví 14,26) To platí dnes stejně jako tehdy.
DHIN,21/10/2016