2. Samuelova 12,13
Pro většinu lidí je těžké otevřeně a bez zábran doznat: „Zhřešil jsem.“ Za své osobní chybné jednání činíme raději odpovědnými jiné lidi nebo vnější okolnosti. Tak to také vícekrát nalézáme i v Bibli.
Když byl král Saul Samuelem veden k odpovědnosti kvůli své netrpělivosti, přesunul odpovědnost za své chybné jednání na situaci (1. Samuelova 13,11.12). Saul později obdržel úkol vyhladit Amalecha, ale byl znovu neposlušný. Když ho Samuel kvůli tomu oslovil, stavěl se Saul sám do dobrého světla a dával vinu lidu. Když ho Samuel usvědčil, Saul z donucení doznal: „Zhřešil jsem!“ Avšak pak pokračoval: „Ale vždy mne cti, prosím, před staršími lidu mého a před Izraelem…“ (1. Sam. 15,30) Před lidem nechtěl být považován za hříšníka! O upřímném obratu nemohla tedy být řeč.
Zcela jinak se zachoval David. Když ho prorok Nátan usvědčil z jeho těžkých pochybení, David vyznal: „Zhřešil jsem Hospodinu.“ To bylo upřímné vyznání jeho „zkroušeného srdce“ (viz též Žalm 51). Nehledal vytáčky, nic nepřikrášloval.
Toto upřímné vyznání hříchů očekává Bůh od každého hříšníka, který se k Němu chce blížit. A očekává je i od každého věřícího, který opět touží po společenství s Ním. „Jestliže pak budeme vy- znávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (1. J. 1,9)
DHIN,14/10/2016