Jan 21,3
Jsme to my sami, nebo známe některé jiné, kteří takoví jsou: Dávají myšlenky, utvářejí názory, jsou napřed, jsou to vůdcové. Takoví, kteří jdou novými cestami, podávají posudek, kteří – tak jako Petr zde – dělají rozhodnutí. A pak tu jsou jiní, kteří následují, kteří jdou s nimi. Všude se setkáváme s obojími: v každé rodině; mezi školáky, studenty, kolegy v práci a sousedy; a přirozeně také v Božím shromáždění. Také mezi věřícími je třeba činit rozhodnutí, zvažovat, posuzovat – a dělá se to. A také tam jsou takoví, kteří jdou vpředu, a takoví, kteří následují.
„Půjdu“ – to může být pozitivní pro všechny zúčastněné. Jestliže to je v souhlasu s Božími myšlenkami, může na takové cestě být pociťováno Boží požehnání. Jsou-li rozhodnutí, slova a cesty od Boha, bude zřejmé, že „ruka Boha našeho“ je nade všemi (Ezdráš 8,22).
„Půjdu“ – to může být ale i vlastní, samozvolená cesta. Jsou tu vlastní přemýšlení, vlastní posuzování, vlastní rozhodnutí; tady nejsou slova a cesty od Boha. Jak škodlivé a ničivé to je pro všechny zúčastněné! Při takovém návrhu, takové cestě, je na místě oprava. Tu je třeba varovat; tu je důležité připomenout to dobré a správné – zde musí být jako odpověď řečeno: „Ne“.
Šalomoun na začátku své vlády prosí Boha: „Dej tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým.“ (1. Královská 3,9) A David se modlí: „Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. A popatř, chodím-li já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.“ (Žalm 139,23.24) DHIN,29/1/2015