Žalm 8,5.6
Žalm 144,3.4
„Co je člověk?“ – V obou Žalmech klade David tuto otázku. Avšak souvislost a cíl těchto otázek jsou v těch dvou Žalmech velmi rozdílné.
V 8. Žalmu je člověk viděn ve svém zvláštním vztahu k Bohu. Na základě tohoto vztahu vlastní určité schopnosti v myšlení, cítění, chtění a prožívání. David zde líčí člověka pozitivně a vidí ho jako vládce nad Božím dílem. Neslyšel snad David nikdy něco o pádu do hříchu a o jeho následcích? Ó ano!
V 144. Žalmu David naproti tomu velmi realisticky popisuje chatrnost a omezení člověka a zdůrazňuje tím posouzení člověka, jak je lze průběžně nalézt v Bibli.
8. Žalm je tedy překvapující výjimkou. Tam nám David náhle představuje člověka, kterému Bůh položil všechno pod jeho nohy. Tomu můžeme rozumět jen tehdy, když dáme Žalm do spojení s „posledním Adamem“, s Pánem Ježíšem (1. Kor. 15, 45). Na jedné straně nám 8. Žalm připomíná ještě to, co vlastnil „první Adam“, co ale pádem do hříchu ztratil. Avšak pak vyzařuje sláva Pána Ježíše, která se zjeví v Království pokoje.
Umíme si vlastně představit, jak náš Pán jednou osvobodí zem od všeho zmatku a všeho zla našich dnů, a přinese jí požehnání a pokoj? Jaká vnitřní i vnější síla a jaký majestát z Něho musí vycházet!
To je tvůj a můj Zachránce. DHIN,10/10/2016