Lukáš 2,10.11
„Radostné Vánoce!“ Tak anebo podobně zaznívá v těchto dnech. Avšak jaký význam má tento pozdrav pro osamocené, staré, nemocné lidi nebo pro invalidy či vězně? A jak tomu je s těmi, kteří sice sváteční dny navenek stráví dobře, ale v nitru jsou zranění, zoufalí, ustaraní, úzkostní nebo skleslí?
„Nebojte se!“ – To Bůh skrze anděla volá na pastýře, kteří jsou na poli u Betléma. – „Nebojte se!“ Toto volání platí i tobě a mně. Bůh přesně zná naše životní okolnosti a naše nitro.
„Aj, zvěstuji vám radost velikou.“ – Tato radost určitě nemá nic společného se svíčkami a dárkovým balicím papírem. Ne, důvod k radosti je naprosto jiný:
„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, který jest Kristus Pán.“ – Od přirozenosti se každý člověk nalézá v zoufalé situaci. Jsme „zahynulí“. Jsme „mrtví pro svá provinění a pro své hříchy“, jsme „Boží nepřátelé“ (Lukáš 19,10; Efezským 2,1; Koloským 1,21).
V této situaci bychom neměli vůbec žádný důvod k radosti, kdyby – ano, kdyby nepřišel Zachránce, „který je Kristus, Pán“. Tento Pán, Boží Syn, se stal člověkem jako my, ale bez hříchu. Přišel, aby nás zachránil od našich hříchů. Dal dobrovolně Svůj život, abychom mohli být osvobozeni od svých vin a mohli být ušetřeni věčného vzdálení od Boha.
Skutečně šťastnými se nestaneme skrze náboženské svátky, i když tyto dny můžeme strávit velmi nábožně. Velikou radost obdržíme jen v živém vztahu víry ke Kristu, Spasiteli a Pánu.
DGS,25/12/2013