1. prosinec

Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, že neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což sžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských… I budou vás blažiti všichni národové; nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů.

Malachiáš 3,10-12

V předcházející kapitole a také dříve v této kapitole Pán vyjmenoval celý seznam věcí, které Jeho lid dělal a které se Jemu nelíbily. Bylo tu pokrytectví, nevěrnost v manželství, rozvody, zavržení Božích standardů, čarodějnictví, cizoložství, falešné přísahání, útlak najatých služebníků, vdov, sirotků a cizinců. Nadto se nebáli Hospodina – a z jiných míst Božího slova známe důležitost bázně Páně! K tomu ke všemu Pán přidává vážné obvinění, že ho okrádali o desátky a oběti.

Jak oceňuje Pán náš život? Skutečně se Ho bojíme? Je-li tomu tak, ostatní věci v našem životě budou v pořádku. Okrádáme Ho nějakým způsobem? V zájmu o Jeho Slovo, o čas, finance, službu anebo ať je to cokoli? Je náš postoj takový, jaký měl Boží lid zde v době Malachiáše? Říkali: „Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho?“ (kap. 3,13-15)

Pán se soudí se Svým lidem, protože mu chce žehnat. Jak velmi rád žehná, když Jeho lid Jej ctí! Dokonce se předivně staral o Svůj vzpurný lid po čtyřicet let na poušti, když šli z Egypta do zaslíbené země! Zázračně opatřil potravu v bráně Samaří pro Svůj hladovějící lid ve 2. Královské 7! Jak rád by žehnal i nám „mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme“!

E. P. Vedder Jr,TLIN,21/3/2013