Malachiáš 1,1-2.6-7
Boží slovo nám nepodává podrobnosti o životě Malachiáše, jen prostě jeho proroctví, břímě Hospodinova slova. On byl inspirován, aby je napsal. Tato kniha, která se nalézá na samém konci Starého zákona, tvoří Boží konečnou laskavou výzvu k Jeho pozemskému lidu. Od jejího začátku vidíme zármutek Božího srdce. On miloval Svůj lid a Jeho výzva k nim jasně ukazuje, že jej stále miluje. Vícekrát vyjadřuje Svůj zármutek nad jejich postojem a chováním; oni opakovaně odmlouvají, vzdorně popírají to, co jim říká, a pokoušejí se sami ospravedlnit. Kniha obsahuje celou řadu těchto rozhovorů. Začíná jasným výrokem o Boží lásce k Izraeli. Bůh zná námitku, kterou mají, to: „vy pak říkáte“, které tak často slyšíme v této knize. Okamžitě odpovídá. Jaký rozdíl mezi Jeho svrchovanou láskou k nim a Jeho nenávistí k jejich bratru Ezauovi a jeho potomkům, zlému lidu z Edoma! A přece ukazovali stejný vzdorný postoj, který Bůh zavrhoval u Edoma.
Bůh právem očekává od Svého lidu čest a úctu. Jejich kněží, ti, kteří jsou odděleni, aby se Mu blížili s obětmi a aby vyučovali lid Jeho zákonu, v tom mají být příkladem. Oni opovrhovali Božím jménem a neměli srdce pro Boží slávu. Jejich služba byla jen formou pobožnosti, když Bohu obětovali chromá, slepá, nemocná zvířata, která by se neodvážili přinést svým lidským nadřízeným.
A my – zdalipak my skutečně ctíme Boha? Anebo Mu sloužíme jen ze setrvačnosti, zatím co naše srdce jsou od Něho daleko?
E. P. Vedder Jr.,TLIN,7/3/2013