Izaiáš 59,1
Vzpomeneš si ještě na první hodiny výuky jízdy autem? Po poučení instruktora autoškoly to začalo. Nejprve na jedničku ve vedlejší ulici. Postupně se člověk učil vyznat se v hustém provozu. A jak často se stalo, že po hodině jízdy vystoupil z auta zpocen.
Dobře si vzpomínám ještě na jednu epizodu. Instruktor mne vedl směrem ke středu města. Provoz houstl. Jel jsem ve středním pruhu tříproudové ulice. Tu se vytvořila zácpa. Všechny pruhy byly plné aut. Když semafor dal znamení pokračovat v jízdě, šinuly se vlevo i vpravo kupředu jiné vozy. Nyní jsem měl změnit pruh a zahnout vpravo. Měl jsem otočit volantem – ale náhle jsem už nemohl, byl jsem v koncích.
Tu zprava uchopila nějaká ruka volant: ruka instruktorova. Bez zaváhání provedl vůz mezi nahromaděnými vozy. Záchranná ruka, spolehlivá ruka!
Tak se mi občas vede v životě – tobě možná také. Mám pocit, že jsem naprosto sevřen a nevím kudy kam. Zbývá mi už jen zoufalá modlitba: „Pane, já už nemohu!“
Avšak pak přijde ruka Pána Ježíše, která kvůli mně byla probodena. Tato absolutně spolehlivá ruka mne pevně drží a pomáhá mi dále. Bez této ruky to jde špatně. Ale ona je tu – na to se mohu spolehnout!
NZD,18/4/2013