Král David měl vroucí touhu postavit pro Hospodina dům. Ale Bůh mu řekl, že ne on, ale jeho „símě“, Šalomoun postaví chrám (2. Samuelova 7,12-16). Šalomoun je předobraz Krista, který nakonec postaví „chrám“ Boží, a Jeho království bude ustaveno navěky. Proto 2. Samuelova 7 má hluboký význam ve vztahu k Božím radám.
Ale ohledně toho je tu jiný dojímavý a zajímavý sled myšlenek, vetkaný do dnešního textu. Hospodin říká: „Přecházel jsem se stánkem“ a ve Svém „přecházení“ s dětmi Izraele nikdy nevyžadoval „cedrový dům“. Izaiáš se obrací ke stejné věci, když řekl, že Hospodin putoval se Svým lidem v poušti a že „ve všelikém soužení jejich i on měl soužení“ (Iz. 63,9). Když s nimi přecházel, ztotožňoval se se všemi jejich těžkostmi!
Jak požehnané je vidět to také v Evangeliích, kde se dozvídáme o Tom, jenž přebýval, či „stanoval“, mezi námi. Neměl, kde by složil svou hlavu, neboť neměl žádný cedrový dům, o kterém by mohl říci, že je Jeho, ale spal i pod otevřeným nebem (Matouš 8,20)! Jeho přecházení zde na zemi ve „dnech těla svého“ (Židům 5,7) Ho učinilo schopným cítit s námi. Ale ještě mnohem více než jen to, ztotožnil se s našimi hříchy na kříži a opět vstal, abychom mohli bydlet s Ním v domě Jeho Otce! Jakou milost vidíme v našem velebení hodném Pánu! B. Reynolds,TLIN,3/11/2013