1. prosinec

Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteří se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho.

Malachiáš 3,16

Pán pozoruje!

Úpadek v Božím lidu dosáhl v Malachiášově době hlubokého bodu. Lidé byli navenek zbožní, ale vnitřně byli od Hospodina daleko vzdáleni. Byli tam však jednotlivci, kteří se báli Hospodina a dbali na Jeho jméno. Jejich srdce tlouklo pro Boha a jejich život se vyznačoval pravou Boží bázní.

Nalézáme se v podobné situaci. Mnoho lidí v křesťanstvu se neptá na Boží vůli. Přizpůsobují se světu a pokoušejí se uskutečňovat vlastní přání. V tomto prostředí není lehké žít rozhodně pro Pána. Avšak Jeho láska nás povzbuzuje, abychom byli poslušni Jeho Slova a abychom Ho ctili svým chováním.

To ovšem má za následek, že se musíme vzdalovat všeho, co On nemůže schvalovat. Život v pravé Boží bázni je možný jen v jasném oddělení od zlého. Na této cestě oddělení, po které chceme jít v pokoře a lásce, je třeba počítat s neporozuměním a posměchem. Takoví lidé budou ve svém okolí považováni za zpozdilé a paličaté.

Ale Pán vidí, že jdou po této cestě proto, aby se Mu líbili. Pozoruje jejich bohabojnost a úctu k Jeho jménu. Ví, že se nechtějí stavět nad druhé, nýbrž mají to prosté přání být Ho poslušni. Není Jeho ocenění povzbuzením, být mu i nadále věrnými?

NZD,30/1/2019