Přísloví 30,5.6
Je velké nebezpečí v tom, když se domníváme, že Boží slovo můžeme podpořit svědectvím velkých vědců, státníků nebo filozofů.
Jsme Bohu vděčni, když takové muže vede k tomu, aby vydali svědectví o Jeho Slovu, především když jsou skutečně věřící. Ale přednosti těchto lidí nepřidají Božímu slovu samotnému na věrohodnosti ani to nejmenší. Nejde o to, abychom se houfovali kolem stejného praporu jako některý velký učenec – to by nás učinilo jen pyšnými, nýbrž o to, že patříme Tomu, který nás všechny shromáždil kolem své korouhve.
Chceme se radovat z toho, že milost vítězí i nad těmi největšími překážkami, které se stavějí proti víře, totiž nad vším tím, co ve světě něco znamená a co pozvedá člověka, jako je majetek, ctihodnost a vědění.
Neodvolávejme se proto na nějakou lidskou autoritu, abychom tím podepřeli svou víru! To jsou křehké berličky na písčité půdě. Až příliš snadno bychom se mohli dostat až tam, že bychom směšovali Boží slovo samotné s lidskými myšlenkami, abychom je údajně podepřeli; ve skutečnosti bychom tím však oslabovali sílu Slova.
Apoštol Pavel napsal Tesalonickým: „Proto i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, které jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale, (jakož v pravdě jest) jako slovo Boží, který i dílo své působí ve vás věřících.“ (1. Tesalonickým 2,13)
DHIN,20/12/ 2012