O káznění /výchově/, což je pravý charakter všech namáhavých a trýznivých zkušeností svatého, se mluví v celém Písmu. Ale my jsme schopni zapomenout na toto velmi důležité vyučování Slova. Pamatujeme si verše dost dobře – ale zapomínáme je používat na sebe; a když přijdou zármutky a nesnáze, často je nerozeznáváme jako naplnění slov Písma: Ve světě budete mít soužení. Skrze mnohá soužení musíme vejít do Božího království. Mnohá jsou soužení spravedlivého.
Písmo je kniha pro život; a život je plný zármutků, takže Boží slovo oplývá radami a útěchou pro zarmoucené. Vidět a nést zármutek správně není vždy snadné; je to nemožné bez Božího Slova a Ducha. Jsme nakloněni buď k tomu, abychom pohrdali kázněním od Pána, anebo pod ním umdléváme. Můžeme se snažit nést své zkoušky ve vlastní síle, aniž bychom uznávali, že jsou poslané od Boha, aby nás pokořil, aby nás vedl ke zkoušení sebe samých a k pokání, aby prohloubil naši závislost na Bohu, aby upřel naše myšlenky a touhy více na nebeské věci. Svět všeobecně se ve dnech trápení a zkoušky snaží, aby je pociťoval co možná nejméně. Bůh chce, abychom byli přitahováni blíže k Němu (Žalm 119,67.71).
Modleme se, abychom neztratili užitek vzácného, i když smutného daru trestání. Je posíláno otcovskou láskou (Židům 12,5-11). V nebi nebude káznění zapotřebí; v pekle káznění není možné; země je to jeviště, a Boží děti jsou předměty káznění. Bůh je náš Otec, a proto nás provádí kázní; Ježíš je náš milující Spasitel, a proto nás kárá. Saphir,TLIN,7/12/2012