V Matouši 13,1 čteme, že Ježíš „vyšel“ a nechal izraelské vůdce samotné a soustředil se na novou část Své služby. Při té příležitosti předložil podobenství o Rozsévači. Přestože byl zavržen, Kristus pokračoval v Božím díle jako božský Rozsévač. A tak dále rozséval a učil Slovu, až do Svého konečného zavržení a smrti. Dnes pokračuje ze slávy ve Svém díle Rozsévače (po uchvácení bude také pokračovat v rozsévání, byť i jiným způsobem).
Když přišel čas, aby se stal tou nejvyšší Obětí, která byla nutná pro vykoupení Izraele i naše, vyšel podruhé. Toto jednání mělo ukázat, že chrám a náboženská služba byly předány ke zničení, ke kterému došlo v roce 70 našeho letopočtu. Avšak toto zničení bylo také ilustrací toho, co se stane v budoucnosti. Chrám bude znovu postaven; židovský národ bude mít svého Mesiáše: ale bude to falešný mesiáš, který se posadí „do Boží svatyně“. Bude o sobě prohlašovat, že je mesiáš, Bůh! (2. Tesalonickým 2,4) Padělek! Jeho následovníci budou mít „znamení šelmy“ a ti, kdo toto znamení odmítnou, budou pronásledováni až na smrt (Zjevení 13).
Pánovo vycházení je významné: vyznačuje, že náboženský systém a jeho vůdcové byli ponecháni pro Boží soud, protože zavrhli Božího Syna, Mesiáše. Už na začátku historie církve došlo k pronásledováním. Tato pronásledování pokračují dodnes. Ukazují, že tyto dva světy nemohou jít spolu, a to přes všechny snahy člověka to dokázat.
A. E. Bouter,TLIN,23/11/2012