Matouš 17,5
Dvakrát slyšíme v Matoušově evangeliu tato slova Otce o Jeho Synu. Poprvé po Ježíšově křtu, podruhé na vysoké hoře. Tím chce vést naše myšlenky na Pána Ježíše. Ale Otec nám neukazuje, co je Ježíš Kristus pro nás, nýbrž co znamená pro Něho.
Otec nejprve prohlašuje: Tento bezhříšný člověk, který žil dokonale a Bohu sloužil s celou oddaností, je můj Syn. Byl jím ve věčnosti, je jím ve Svém životě na zemi a vždy jím zůstane. Bůh Syn stojí ve věčném vztahu k Bohu Otci. Mezi nimi existuje nepřerušené obecenství. Dále se dovídáme, že Syn je Otcem milován. Od věčnosti vytéká proud lásky od Otce k Synu.
Ve Svém Synu nalézá Otec Své neomezené zalíbení. Tak tomu bylo už před stvořením světa. Když Pán Ježíš žil zde na zemi, působil Svému Otci vždy radost – i v nejtěžších situacích. Přes odpor šel po Své cestě pokorně a poslušně dále. Jednal s lidmi milostivě a spravedlivě, ačkoli ti Jej často vyzývali neupřímnými otázkami. Ať byl v jeslích, učil v chrámu, modlil se na kolenou nebo visel na kříži – všude byl k zalíbení Otce.
NZD,20/1/2013