Lukáš 21,25-26.28
Na učedníky, k nimž Pán mluvil tato slova, je pohlíženo jako na představitele nejen židovského ostatku v posledních dnech, ale také jako na křesťanskou společnost přítomné doby. Proto jsou mravní naučení použitelná i pro nás dnes, tak jako budou použitelná na ostatek v době Jákobova soužení. Už vidíme velký neklid mezi národy, který je jen porodními bolestmi velkého soužení, které má přijít na celou zem. Strach a úzkost plní srdce těch, kdo neznají Boha. Je tu volání po svobodě, pokoji a blahobytu; po spravedlivějším rozdělení bohatství.
My křesťané můžeme být snadno zachváceni pošetilým snažením světa, který doufá v nejlepší, a zapomínat na to, že my máme tu nejlepší naději. Pán Ježíš, který věděl o této náklonnosti v nich a v nás, abychom ztráceli ze zřetele své nebeské povolání, řekl: „A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše.“
My, kteří jsme byli vykoupeni drahou krví Krista, nejsme postaveni „k hněvu, ale k nabytí spasení, skrze Pána našeho Ježíše Krista“ (1. Tes. 5,9). Budeme zachováni „od hodiny pokušení, která přijíti má na všecken svět“ (Zj. 3,10).
Tato požehnaná naděje, již vyhlížíme, je jediný účinný prostředek proti tomu, abychom se na věci dívali jako svět nebo i jako náboženský svět. Jestliže stav věcí se jeví připraven pro zjevení člověka hříchu, čím blíže potom musí být příchod Pána pro Jeho svaté! Kterým směrem vyhlížíme? Jako svět, anebo hledíme vzhůru? R. A. Barnett,TLIN,1/3/2013