1. Jana 2,15
Možná že se někdo zeptá: Copak to je „svět“? Sotva je nějaké téma, o kterém je v oběhu tolik nejasných představ, jako o světu nebo světáctví. Spočívá to v tom, že my všichni máme sklon definovat světáctví tak, abychom ve svém vlastním životě nemuseli nic měnit. Boží slovo nám naproti tomu jasně a zřetelně udává význam a rozsah pojmu svět: Všechno, co „není z Otce“, spadá do tohoto okruhu (16. verš). Čím užší je mé obecenství s Otcem, tím zřetelněji budu umět rozeznávat to, co je svět nebo světáctví.
To je Boží způsob, jak nás poučovat. Čím více se těšíme z Otcovy lásky, tím více odkládáme vše, co je ze světa, a vyvarujeme se jeho vlivů. – Kdo mi nyní zjeví Otce a Jeho lásku? – Syn! A jak se to stane? – Tím, že nám Duch Svatý živě před srdce staví zjevení Otce skrze Syna.
Čím niterněji pak žijeme s Otcem, tím jemnější bude naše schopnost rozlišování toho, co se týká světa. Chtít definovat pojem svět jiným způsobem, by bylo bez užitku. Vždyť svět se ukazuje v tolika odstínech; a často vůbec není možné závazně říci: „Tady je bod, kde začíná světáctví.“
Ale pod vedením Ducha se citlivá božská přirozenost v nás vyhýbá světu, ať už se s ním setkává v jakékoli formě. Když žijeme s Bohem, nebudeme se světem mít nic společného. Chladné definice nebo přísná pravidla nemají žádný užitek. Jen chozením „v Duchu“ obdržíme porozumění a sílu k životu s Bohem, který není kalen světskými vlivy (Galatským 5,16).
Podle C. H. Mackintoshe,DHIN,23/1/2012