1. Paralipomenon 4,9
Jábezova matka jej porodila s trápením a pojmenovala ho Jábez: „Trápení.“ Ona sama zakusila následky hříchu. Uznala zlořečení, které bylo jeho důsledkem pro člověka: Boží spravedlivý rozsudek vynesený nad ženou, kterou had oklamal (1. Mojžíšova 3,16). Jábezova matka přijala tento rozsudek vírou. Tak málo se snažila tomu uniknout, že jej přenesla na svého syna, když mu dala nosit jméno „Trápení“. Na straně člověka byla všechna naděje na štěstí ztracena oním pádem, a trápení bylo jeho osudovým údělem.
Jábez začal s tímto přesvědčením; proto „byl slavnější nad bratří své“. Potom „vzýval Boha Izraelského“, protože věděl, že jen na Pánu závisí osvobození od zlořečení hříchu. Kromě toho věděl, že toto osvobození může být tak úplné, že on, Jábez bude moci být bez trápení!
První žádost byla: „Jestliže štědře požehnáš mi, /Požehnej mi/.“ (10. verš) Bůh zlořečil zemi, z níž byl člověk vzat. Jen Bůh sám mohl anulovat tento rozsudek a změnit okolnosti takovým způsobem, aby hříšník, zahnaný z Jeho přítomnosti, mohl být přiveden k Němu, aby se těšil Jeho milosti a zaslíbením bez podmínek. Když všechno je v troskách, Jábezova víra jde zpět k Božím radám milosti a k Božím zaslíbením. „I učinil Bůh, začež žádal.“ V našem případě Bůh rovněž skrze Kristovu oběť anuloval důsledky hříchu, takže nám může být požehnáno každým duchovním požehnáním v nebeských místech (věcech).
(dokončení zítra), H. Rossier, TLIN 26. 12. 2011