Žalm 119,62
Co všechno se může o půlnoci stát! Lukáš se ve svých dvou knihách čtyřikrát zmiňuje o „půlnoci“:
V Lukáši 11,5 slyšíme Pána Ježíše mluvit o jednom muži, jenž „o půlnoci“ jde ke svému příteli a prosí ho o tři chleby. V této době je to skutečně drzé. Avšak dostane, „kolikžkoli potřebuje“ (8. verš).
Ve Skutcích 16,25 vidíme Pavla a Sílu ve vězení ve Filipis. Chválí Boha „o půlnoci“. Ti dva vědí, že jejich cesta je v Boží ruce; v této důvěře mohou v této hodině zpívat.
Ve Skutcích 20,7 čteme, jak Pavel rozmlouvá s věřícími v Troadě: „I prodlil řeči až do půlnoci.“ Zde hledá shromáždění v takovou pozdní hodinu ještě poslední poučení skrze apoštola, dříve než odcestuje.
A ve Skutcích 27,27 vidíme loď, která má Pavla přivézt do Říma, těžce poškozenou bouří. Avšak „okolo půlnoci“ se domnívali námořníci, „že by se jim okazovala krajina nějaká“. V hluboké tmě tuší před sebou zem a záchranu.
Kolik „půlnocí“ je v našem životě! Co my potom děláme? Můžeme „skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním“ oznamovat své prosby Bohu (Filipským 4,6). Můžeme svému Bohu také děkovat za Jeho zaslíbení, Jeho pomoc a věrnost. A můžeme v Jeho Slovu hledat cestu a poučení. Možná že nám ale Pán také „o půlnoci“ dá poukazy na blízkou záchranu a pomoc!
V každé z těchto nocí nám chce říci: „Neboj se!“ (Skutky 27,24)
DHIN,7/10/2016