2. Timoteovi 4,9-10
Co se stalo s Démasem? V Novém zákoně je o jeho jménu zmínka jen třikrát. Nejprve pozitivní a slibně světlá, ale jak smutná je závěrečná zmínka! Byl spolupracovníkem apoštola Pavla (Filemonovi 24) a stál s ním v těžkých dobách. A vidíme Démase, jak posílá pozdravy Koloským (spolu s Lukášem, milovaným lékařem), když Pavel tam psal svatým z vězení v Římě (Kol. 4,14). Ale asi o pět let později, když apoštol snažně prosí Timotea, aby ho navštívil, když mu hrozila mučednická smrt, čteme tato smutná slova: „Démas mne opustil.“ Pavel neříká, že se Démas vzdal víry nebo že zapřel Krista, ale že Pavla opustil, „zamilovav tento svět“. Jistě bylo nebezpečné být příliš úzce ztotožňován s Pavlem, a okolnosti byly nesnadné. Ale okolnosti nevytvářejí náš stav duše, ony jej zjevují. Démas byl ve stavu odklonu, a jak rychle se tento stav zjevil!
Nezáleží na tom, jak jsme horliví v křesťanské aktivitě nebo službě: jestliže nemáme obecenství s Kristem, náš konec může být stejný jako u Démase. Ačkoli ten byl více let v přítomnosti apoštola Pavla, slyšel z apoštolových rtů nebeskou pravdu a svědčil o Boží moci, přece ho to neochránilo před sklouznutím na úroveň světa. Sama známost nás neuchrání od hříchu a světa. Může nás ochránit pouze to, když se v duši těšíme z Ježíše Krista. V dalším verši čteme o Markovi. I ten opustil Pavla v prvních dnech apoštolské služby (Skutky 15,37-40). Ale byl obnoven, takže Pavel mohl říci, že nyní je „užitečný k službě“. Jaká slova milosti a povzbuzení!
B. Reynolds,TLIN,22/11/2012