Zachariáš 11,16-17; 13,7
Dva pastýři v těchto verších jsou vzájemně naprostým protikladem. Oba jsou jasně vidět v posledních kapitolách proroka Zachariáše. První pastýř je nazván bláznivým pastýřem (11,15) a ničemným pastýřem. Jinde je titulován jako Antikrist, člověk hříchu, svévolný král, druhá šelma, šelma ze země a falešný prorok. Je zcela jistě židovského původu, neboť Židé by nikdy nesnesli pohana, aby nad nimi zaujal místo vůdce. Dostává svou moc od Satana, hledá zisk od ovcí a sebe považuje za jejich vlastníka. Boží pozemský lid měl v průběhu staletí mnoho samozvaných vůdců. Gamaliel se v 5. kapitole Skutků zmiňuje o dvou. Ti všichni mají toto společné: Nejsou z Boha, mají zisk z ovcí a přijdou ke zlému cíli.
Ten, jehož Bůh nazývá Mým pastýřem, má také mnoho titulů. Zde Jej Bůh nazývá Mým bližním, neboť to není nikdo jiný než Bůh Syn, Slovo, vyjádření všeho, co Bůh je. Jinde se sám nazývá Dobrým pastýřem a ukazuje, že On položí Svůj život za ovce. Přes všechno, co Mu lidé ve své špatností učinili, nemohli Ho zabít. Boží meč Ho udeřil namísto nás. Haleluja! Nyní Ho můžeme nazývat mým Pastýřem!
E. P. Vedder Jr.,TLIN,29/12/2011