4. Mojžíšova 23,10
Přání věštce Baláma, aby jednou zemřel tak jako věřící, se nesplnilo. Přehlédl, že ten, jenž chce „umřít smrtí spravedlivých“, musí také vlastnit život spravedlivých. Ale Balám byl nepřítel Božího lidu, ačkoli mu Bůh dal výroky, ve kterých Balám musel dokonce prorokovat o Kristu, o Mesiášovi, jenž vyjde jako „Hvězda“ z Jákoba.
Ubohý Balám! I když mu Bůh vložil v ústa Svá slova, tu Balám sám přece neměl podíl na požehnáních a slávách, o kterých musel mluvit. Nakonec dal nepřátelům Izraele radu, aby svedli lid k odpadnutí od Pána a svedli ho k modlářství. Tím Balám jasně ukázal, jakého druhu bylo jeho smýšlení! A jak smutný byl jeho konec: Tento věštec byl zabit mečem (Zjevení 2,14; 4. Mojžíšova 25; 31,8.16).
Ne nadarmo varuje Nový zákon před „poblouzněním Balámovým“, jenž „mzdu nepravosti zamiloval“ (Judy 11; 2. Petra 2,15). Chtěl si zasloužit stříbro a zlato moábského krále Baláka, a přece mít zároveň podíl na požehnáních Božího lidu. – Jak hrozný klam!
Mnozí, až příliš mnozí lidé se podobají tomuto Balámovi. Chtějí žít jako lidé světa, kteří se neptají na Boží vůli, ale zemřít chtějí jako bohabojní. Daremná naděje! Konec, umírání, může být jen tehdy „dobrý“ nebo „blažený“, když člověk vlastní Krista, Zachránce, už ve svém životě. Nikdo by se proto neměl oddávat Balámovu klamu!
DHIN,1/10/2015