1. Mojžíšova 6,13-14
Noé poslechl Boha a kázal lidem. Lidé světa byli nepozorní a neposlušní. Duch Boží se klidně snažil. Nyní dělá totéž. Nikdo to tehdy neviděl. Nikdo to nevidí ani teď. Dej pozor, abys nevzdoroval Duchu příliš často! Noé začal kázat spravedlnost. Co lidé řekli? „My tomu nevěříme.“ Ale co byla další věc? Začal stavět archu. A zde přišla na řadu síla, moc, moudrost a triumf víry. Stovky mil od jezera nebo moře začíná tento člověk stavět koráb. Co tím zamýšlíš, Noé? „Přichází soud,“ je jeho odpověď. A co je tohle? To je archa spasení. Nepředpokládám, že lidé světa si mysleli, že je správně stavěná. Bůh mu dal směrnice, podle kterých měl stavět, a tak se nestaral o to, jak kritizují jeho koráb.
Pokaždé, když kladivo dopadlo a zatlouklo hřebík, co myslíte, že tento úder říkal? Přichází soud! A tak to pokračovalo. Jak dlouho? Možná lidé říkali: „Co je to za idiota, že staví loď a široko daleko není žádná voda, na které by plula! Sto dvacet let prošlo, a nic se nestalo. Je to ale blázen!“
Noé po všechny ty roky kázal, a nikdy, pokud já vím, nikoho nezískal. Kazatelé touží po duších. Díky Bohu, dostane se jim některých. Nakonec těch 120 let uplynulo, a potom Bůh dal provinilému světu extra sedm dní milosti. „Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi… a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterou jsem učinil.“ (1. M. 7,4) Neslíbil těchto sedm dní, ale dal jim je. Jak velmi se to podobá Bohu! Jestliže chceš být zachráněn, pojď k Ježíšovi dnes. Není tu žádný slib sedmi dnů milosti pro nezachráněné hříšníky. Buď moudrý! Vejdi do archy teď! Je to velmi jednoduché. Pojď k Ježíšovi ihned a budeš zachráněn. W. T. P. Wolston,TLIN,12/12/2011