Přísloví 3,9
„Nepomodlil by ses se mnou?“, prosila jedna Afričanka misionáře ve své vesnici. Tázavě se podíval na ženu, která nesla na hlavě sloupec chlebů, které sama upekla. „Za co se mám s tebou modlit?“, chtěl vědět. „Potřebuji tři peníze,“ prohlásila Afričanka, „jeden, abych zaplatila nájem, a jeden na léky pro mého nemocného muže. A ten třetí peníz bych chtěla dát svému Bohu v nebi, protože za mne dal svého Syna.“
Misionář zamyšleně pohlédl na chleby. Žena uhodla jeho myšlenky. „Tyhle chleby jsem upekla, abych je prodala na trhu. Modli se se mnou, abych je mohla prodat za dobrou cenu.“ Misionář rád splnil tuto prosbu.
Večer přišla ta žena opět a dala misionářovi jeden peníz. „Skutečně jsi dostala tři peníze?“ zeptal se udiven. „Ne,“ odpověděla. „Dostala jsem za své chleby jen tenhle jeden.“ – „A ten přinášíš mně?“, divil se misionář. „Ano, cožpak si myslíš, že bych chtěla nechat Boha čekat až na konec?“, rozhorlila se žena. „On způsobil, abych dostala tento peníz, protože mi chce dát ještě také ty dva zbývající,“ dodala k tomu s radostným přesvědčením.
Tu se ptejme: Na co myslíme my nejdříve, když rozdělujeme své peníze nebo svůj čas? Z víry této Afričanky si můžeme vzít příklad a dnešní biblické slovo více uvádět ve skutek ke cti našeho Pána. Ne nadarmo měl Izraelita dávat Bohu Jeho podíl z prvotin – použito na nás, tedy ze všeho, čeho si nejvíce ceníme.
DHIN,30/9/2016