1. Jana 4,17
Bůh si jistě přeje, abychom byli učiněni dokonalí v lásce. Ale jak se to stane? Tím, že poznáme lásku, kterou má Bůh k nám a věříme jí. – To znamená naše plné uznání skutečnosti, že Boží láska k nám je sama dokonalost.
Vědomí o této nesrovnatelné, neproměnné lásce dává smělost i vzhledem ke dni soudu. V čisté lásce dal On Svého Syna, aby nesl můj soud, plně, absolutně. Proto v den soudu není žádná příčina, abych se jakkoli bál: Boží láska je příliš velká, než aby mi dovolila na chvíli chovat myšlenku, že ten soud by mne mohl nějak zachvátit. Jeho láska působila tak, že je táž vůči mně jako vůči Jeho vlastnímu Synu: „Jaký jest On, takoví my jsme na tomto světě.“ Udivující výrok, učiněný prostými, snadnými slovy!
Není Kristus nyní naprosto nedotknutelný soudem? On jej v milosti nesl na Golgotě, plný, ničím nezmírněný trest proti hříchu byl vložen na Něho, tu dobrovolnou Oběť. Dílo je nyní skončeno. Je korunován slávou a ctí, věčně vyvýšen, odstranil smrt, když nad ní zvítězil. A pokud se týká soudu, věřící dokonce i nyní, kdy je ještě „na tomto světě“, je, „jaký jest On“, mimo jakoukoli možnost soudu, přijatý ve spravedlnosti a radosti před tváří Otce – to je přítomné, trvalé místo čistého požehnání.
Jistota dítěte o nepředstírané, neměnící se lásce jeho rodičů mu dává důvěřivost. Není tu žádný prvek hrůzy v tomto synovském vztahu. Čím více vyhání Boží dokonalá láska náš strach! Uvědomování si toho znamená být „učiněn dokonalý v lásce“.
L. M. Grant,TLIN,11/12/2011