1. Mojžíšova 1,28
Obsažná slova, kterými se Bůh obrací ke svému stvoření! „Ploďte se…!“ Člověk se měl „množit“ a „naplnit zemi“. A to není bez hlubšího, duchovního významu: Bůh v tom od začátku hledal ovoce pro sebe samého, z kterého by měl radost. K tomu byl člověk určen.
Avšak co ukazuje zpětný pohled na historii lidstva? Nevidíme tu temný obraz, vykreslený hříchem, neschopností a vzpourou? Nezdařil se Boží plán, zůstalo Jeho přání nenaplněné? – To, co „první člověk“, totiž Adam a jeho potomci, nepřinesli, to učinil ten „druhý člověk“, Kristus.
Když si Bůh vyvolil Izrael za lid pro Své vlastnictví, očekával pro sebe ovoce. Avšak neplodnost Izraele se plně a jasně ukázala (Izaiáš 5,1-7). Tu přišel Kristus, a jako „proutek z pařezu Izai“ přinesl ovoce (Izajáš 11,1).
Tak tomu bylo v celém Jeho životě jako člověka na zemi. Byl jako strom, jehož kořeny vždy dosahovaly k Božím vodám, a který proto přinášel své ovoce svým časem (Žalm 1,3). Nejvyšší mírou se to ukázalo na kříži, kde se Pán Ježíš v žádném okamžiku nevzdal Své důvěry v Boha. Nepřestal nést ovoce ani v čas sucha (Jeremiáš 17,8).
Bohaté ovoce Svých utrpení a Své smrti popsal předem sám slovy: „Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, ono samo zůstane, a pakli umře, mnohý užitek přinese.“ (Jan 12,24) A po dokonaném díle vykoupení pln radosti zvolal: „Aj, já a dítky, které dal mi Bůh.“ (Židům 2,13)
DHIN,25/9/2016