Křesťané by se mohli na tyto verše dívat jako na slibující materiální bohatství těm, kdo štědře přispívají na dílo Páně, ale tento výklad by byl chybný! Chybě se lze vyhnout tím, že rozlišujeme mezi zaslíbeními, danými Izraelitům, a zaslíbeními, učiněnými křesťanům. Izraeli byla zaslíbena materiální požehnání na zemi: „Toto pak jest přikázání… Slyš tedy, Izraeli, a hleď tak skutečně činiti, aby tobě dobře bylo, a abyste se velmi rozmnožili.“ (5. M. 6,1.3). Opačně, když je nebudou činit, povede to k mnoha zlořečením (5. M. 28,15-63).
Avšak bylo by také chybné, kdybychom soudili, že se tyto verše nevztahují na nás. Vztahují se! Všeliké Písmo je pro nás užitečné (2. Tim. 3,16)! Jak tyto verše naznačují, jsme-li dobrými správci, přinese nám to požehnání, ale jsou to duchovní požehnání a budou v nebi, nikoli nutně na zemi (srovnej s Ef. 1,3). Naší zaslíbenou zemí je nebe, nikoli země!
V zaslíbené zemi Izraele obdrželo každé z jedenácti pokolení, pokolení Léví bylo vyjmuto, svou část země (5. M. 10,8-9; Joz. 13,14). Z toho důvodu spravedlnost vyžadovala, aby Levíté dostávali desetinu výnosu země. Proto Bůh řekl: „Synům pak Léví, aj, dal jsem všecky desátky v Izraeli za dědictví, za službu jejich, kterou vykonávají, sloužíce při stánku úmluvy.“ (4. M. 18,21) Takto desátek není křesťanské nařízení, nikde nám není řečeno: „Budeš dávat desátky!“ Místo toho nám je řečeno: „V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podle možnosti /podle toho, jaký máš prospěch/.“ (1. Kor. 16,2) Když tak činíme, budeme ctít Boha ze svého statku a ze vší své úrody. Požehnání v nebi máme jistá! A. H. Crosby,TLIN,7/12/2011