Pozadí tohoto verše je zřetelně válečné. Celý kontext mluví o konfliktu. Porážka vyznačuje počáteční verše, a skrze Boží zásah závěr vyznačuje vítězství.
Nuže jestliže je vojsko v nebezpečí, že se změní v chátru, a přece je proměněno v sílu, která může být nesena k vítězství, musí se to stát vztyčením nějaké sjednocující standardy. Proto vztyčení takové korouhve byla Boží forma zásahu. Různé úspěchy Davidových zápasů se Syrskými a Idumejskými daly příležitost k tomu, aby byla tato slova napsána, ale v žádném případě nevyčerpaly jejich význam. Korouhev pravdy zůstává po všechny konflikty na cestě Božích svatých, a je tu, aby byla ukazována. Korouhev je ve své podstatě vyzdvižení nějakého nápisu, který má každý vidět, ať už si ho vezme k srdci nebo ne.
Pravda tedy, podobně jako korouhev, má být vysoce vyzdvižena. A čí ruce ji mají držet? Ruce „těch, kteří se tebe bojí“, žádných jiných. Vždy tomu bylo tak. První část knihy Skutků je historie vztyčování korouhve pravdy „neučenými a prostými lidmi“, kteří však „s Ježíšem bývali“.
Když dojdeme k Epištolám, shledáme, že ti samí apoštolové předávají korouhev ne mužům, vyznačujícím se tím, že zaujímají určité postavení; ne starším nebo diakonům či mužům s darem jako takovým, ale Timoteovi, který se nad jiné vyznačoval vnitřním stavem podle Boha. Korouhev svědectví Pána byla předána Pavlem, veteránem, ne třídě nebo skupině lidí, vyznačující se určitým vnějším postavením, ale těm, kteří se vyznačovali určitým vnitřním stavem, těm, kteří vskutku měli smýšlení Krista. To výtečně ilustruje naše téma a je velmi dobře použitelné na naše vlastní dny. F. B. Hole,TLIN,6/12/2011