1. Korintským 13,12.13
Dva vinaři, jeden věřící křesťan, druhý posměvač, si dali velkou práci se svými vinicemi, které ležely blízko sebe. Výhledy pro sklizeň byly slibné. Tu přišlo na tu krajinu prudké krupobití. Po bouřce šli oba vinaři na své vinice. Jedna vinice, toho věřícího, byla úplně zpustošená, a druhá zůstala ušetřena. Kroupy se zastavily na hranici mezi dvěma poli.
Ten nevěřící si to neodpustil, aby svého souseda nepotrápil: „No, co teď říkáš? Milý Bůh si asi spletl strany!“ Aniž by co odpověděl, křesťan sejmul čepici, sklonil hlavu a modlil se. Děkoval Bohu, že mu nechal révy a tyče.
Možná že znáš podobné zážitky – neúspěch, nemoc, nehody, utrpení. Pak nezoufej! I když vše leží zničeno na zemi, není to přece ztraceno s konečnou platností. „Nyní ale zůstává víra, naděje, láska, to tré“: víra v Boha, který tě miluje a nikdy se nemýlí v tom, co ti dává; naděje na zaslíbenou slávu, kterou brzy dosáhneš; a Boží láska, která nemůže být uhašena (Píseň 8,7).
Jeden křesťan umístil na větrnou korouhvičku na svém domě nápis: „Bůh je láska.“ Ano, ať bouře přichází z kteréhokoli směru a ať je jakkoli prudká, Bůh zůstává tím, co je: On je láska!
DHIN,23/9/2016